Domů Domácnost Architektura Rekonstrukce střech historických budov klasickou taškou

Rekonstrukce střech historických budov klasickou taškou

Nedílnou součástí stavebního sektoru a architektury jsou historické budovy, kterých je na území Slovenska nespočet. Kromě více než 180 hradů a zámků a 400 zámků je náš region bohatý na lidové skanzeny, katedrály, městské budovy či kostely. Rekonstrukce jejich střech musí brát v úvahu historické souvislosti.

Každá z těchto historických staveb představuje pro současnou dobu dědictví a především kulturní hodnotu zanechaný našimi předky. Se stavební historií budov úzce souvisí právě střechy, které nám nabízejí svědectví architektury a také stavební techniky své doby.

Ochrana původních historických staveb

Poselství a odkaz našich předků, které dnes máme v podobě historických staveb si zaslouží svůj osobitý přístup a respekt. V zájmu jejich uchování pro následující generace je třeba je chránit a obnovovat, což vyžaduje individuální řešení pro každý konkrétní případ a projekt s ohledem na jedinečnost aplikovaných technik, materiálů a designu.

Při renovací, rekonstrukci či úplné výměně původní střechy za novou je důležité zachování historické budovy v původním stavu a to zajištěním rovnováhy mezi původní historickou střechou a moderní funkční kvalitou. Takovým způsobem se opravou a rekonstrukcí historických střech nejen vylepšuje celkový estetický dojem a vzhled budovy, ale zároveň se výrazným způsobem prodlouží její životnost, zvyšuje se celková ochrana historické stavby a také její estetická stránka.

Pro zachování dobového výrazu historické budovy je při jejím rekonstrukci nutné vycházet z dostupné dokumentace, která prostřednictvím původních fotografií či záznamů reflektuje její historickou podobu. Při takové analýze by mohla být velmi užitečná spolupráce s příslušným památkovým úřadem nebo historikem, pomocí něhož by se zajistilo potřebné zachování původního stylu a designu střechy.

Původní středověká taška

Začátkem středověku se v Evropě na pokrývání střech používala převážně sláma a dřevo, což se však začalo měnit přibližně v období mezi dvanáctým a třináctým stoletím, kdy původní materiály nahradila pálená taška.

Změna se adaptovala postupně, prvními stavbami, které vyměnily slámu a dřevo za tašku byly budovy velkých evropských měst, jako například Londýn, a domy v blízkosti kostelů. Důvodem byla snaha zabránit hromadným požárem, které se v tomto období Evropou šířily příliš často.

Kromě nehořlavosti materiálu měla tašková střecha i řadu dalších výhod – byla vysoce odolná a nepropustná. Těmito nepřekonatelnými vlastnostmi se od ostatních materiálů používaných v té době výrazně lišila.

Použití pálených tašek se postupně rozšířilo do celé Evropy a jejich výroba, jakož i jejich zpracování se přizpůsobovalo potřebám každého regionu. Právě z tohoto důvodu je v současnosti při realizaci rekonstrukce daného historického objektu důležité znát jeho minulost a s ohledem na něj postupovat při výměně jeho střechy tak, aby se zachovalo maximum z jeho původního vzhledu a funkčnosti.

Současná pálená taška, bobrovka

Výroba pálené tašky se v osmnáctém a devatenáctém století plně zautomatizovala, zavedeny byly nové výrobní systémy, materiály a způsoby spojování jednotlivých kusů. Výrobní proces se tedy kompletně změnil. Při rekonstrukci střech historických budov proto v současnosti neexistuje totožná alternativa, nejpodobnějším typem tašky je ale moderní pálená bobrovka.

Své jméno si vysloužila tím, že se vizuálně podobá bobří ocas. Má obdélníkový tvar s dolní stranou ve tvaru segmentového oblouku a její nejčastější rozměry jsou 380 x 175-180 x 15 mm. Díky tomuto relativně malému formátu se bobrovka výborně hodí na členité složité střechy, výklenky a dokonce i na oválné věže.

Současná bobrovka se vyznačuje vysokou kvalitou a to především z hlediska pevnosti a odolnosti. K tomu ji předurčuje už samotný proces výroby, v jehož rámci se přírodní suroviny zpracovávají moderní technologií a následně jsou vypalované při teplotě více než tisíc stupňů Celsia. Díky tomuto výrobnímu procesu je bobrovka odolná vůči náporům větru, kyselým dešťům, krupobití, slunečnímu záření či mrazem.

Navíc, zásadité látky z ovzduší nenarušují její povrch ani strukturu, čímž neovlivňují ani její barevný odstín. Povrchové úpravy se vyznačují vysokou variabilitou, k dispozici je množství možností od základní bobrovky bez úpravy, až po glazuru a engoby.

Hladký povrch, kterým se vyznačuje, brání usazování nečistot na jejím povrchu. V porovnání s ostatními typy střešních krytin je bobrovka těžší, což si v některých případech při rekonstrukci či výměně střechy vyžaduje zpevnění konstrukce krovu.

Svým zatížením, stejně jako i cenou patří mezi náročnější střešní krytiny, což však nepochybně kompenzuje její unikátní vzhled, který dodává budovám takovou estetickou hodnotu, jakou žádná jiná ze současných střešních krytin.

Velkou výhodou této historické střešní krytiny je kromě jejich atraktivního vzhledu i široká barevná škála, ve které je na trhu dostupná. Její rozměrová přesnost zaručuje rychlou a nenáročnou pokládku, čímž si získala svou oblibu tak mezi běžnými zákazníky, tak mezi pokrývači střech.

Existují dva způsoby pokládání bobrovky:

  1. korunová pokládka, při níž se používá řidší laťování a každý druhý řada krytiny je zachycen o vrchní hranu předchozí řady;
  2. šupinovité pokládka, v rámci které je použito laťování hustšího typu a všechny řady krytiny jsou od sebe vzdáleny rovnoměrně.

Přestože se její použití v současnosti uplatňuje především na historické stavby, své využití nachází i na budovách, při nichž je kladen důraz na tradici a osvědčený model střešní krytiny.

Předchozí článekJak nenaletět chlapovi
Další článekRychlé hubnutí

Musíte si přečíst